Historie

Obec

Tvrz

Krypta

Pověst

Z historie Uhřic - pamětihodnosti

Uhřice prý patřily už za Velkomoravské říše k významným osadám. Z tohoto období se ale zachovaly pouze legendy a pověsti. Jedna z nich praví, že dřevěnou baziliku na místě kostela nad vsí, údajně vysvětil arcibiskup Metoděj (813-885). Nicméně první zmínku o obci lze zaznamenat až v letech 1336-1341 v přídomku Vrška z Uhřic. Vesnice byla rozdělena mezi několik majitelů, až před rokem 1392 ji jako celek držel Přeček z Uhřic. Za husitských válek ji snad v roce 1419 získal Václav Racek z Mrdic. Kališnický rod Racků obec držel do smrti Jaroslava v roce 1545; většina z jeho příslušníků se psala z Mrdic a na Uhřicích. Jako vladykové Uhřic byli poslední dva Rackové pohřbeni v hrobce. Nachází se pod dlažbou, uprostřed chrámové lodi. Kamenem přikrytý vchod chrání vstup do krypty. Je prý klenutá, má půdorys čtverce. Jeho strana měří čtyři metry. Skrývá tři rakve. Jsou v nich pozůstatky uhřických zemanů: Jiříka Racka, který zemřel v roce 1535, jeho syna Jaroslava (zemřel 1545) a Jana Kryštofa Jagera z Puysbrunu. Ten byl do krypty uložen v prosinci 1605. Jeho náhrobní byl umístěn uvnitř chrámu. Klenutá hrobka se nachází v kostele, zasvěcenému sv. Janovi. Podle prof. Ladislava Hosáka (1898-1972) vznikl na začátku 13. století. Je to románsko-gotická stavba. K masívní věži a kněžišti, které byly od sebe vzdáleny, snad ve 14. století přistavěli loď. V chrámu se nachází další pamětihodnost - hliněný svatostánek. Podle expertů se jedná o habánskou práci z konce 16. a začátku 17. století. Vznikl v místní toufarské dílně v čase, kdy Uhřice vlastnil Kryštof Jager z Puysbrunu. Ten panství koupil snad v roce 1590. Jako přesvědčený katolík vybudoval v obci faru a nechal opravit kostel. Pro něj nechal zhotovit hliněný tabernakl. Na to, že se jedná o vzácné hrnčířské dílo, se přišlo až v roce 1929.

Tvrz

Tvrz v Uhřicích se pravděpodobně nacházela v území nebo vedle tzv. panského dvora. Zhruba v prostoru domů číslo 202 a 208. Spíše v kopci za nimi. Takto obydlí zemanů před pětatřiceti lety specifikoval profesor Ladislav Hosák (1898-1972). Před tím panoval názor, že tvrz stála v areálu kostela. Podle Jakuba Vrbase (1858-1952) byl chrám jejím opěrným bodem. V knize Ždánsko napsal: "...jest vystavěn velmi pevně a viděti na jeho věži dosud střílny. Donedávna scházelo se do něho po několika schodech." Poznamenal, že zemanské opevnění pravděpodobně vydrželo do roku 1645, tedy do vpádu Švédů. Tuto verzi vyvrátil profesor Ladislav Hosák, považovaný za historika Moravy a Slezska. Jak uvedl, tvrz nestála na kopci u kostela, nýbrž ve vsi u tzv. panského dvora. "Zprávy o ní jsou až ze 16. století," upřesnil. K závěru přišel při průzkumu chrámu a podrobném studiu materiálů k dějinám obce. Záležitostí se zabýval v roce 1968, výsledky bádání publikoval ve sborníku Od Hradské cesty, ročník 1968-l969. Vyvrátil Vrbasovu teorii, že kostelní věž je zbytkem staré uhřické tvrze. "Ta vznikla mnohem později," poznamenal . První zmínka o tvrzi Tvrz je údajně vzpomínána už v roce 1368. První skutečně dochovanou zmínkou o opevněném sídle zemanů v Uhřicích, je mramorová deska z roku 1547. Připomíná opravu tvrze. Nechal ji zhotovit pan Znáta z Víckova a obsahuje jeho i jméno manželky Mandaleny z Nevědomí, letopočet a znaky obou rodů. Bylo dlouho záhadou, jak se reliéf dostal na dům číslo 216 v Janově dvoře. Vrbas k tomu nic nesdělil, pouze konstatoval. Podle něho byl umístěn na tzv. dělnickém domě. Dostal se tam prý ze šafářova obydlí v bývalém, panském dvoře v Uhřicích. Sdělení není dostačující, ale pravdivé. Vychází z reality. Mramorová plastika asi původně byla v panském dvoře, zrušeném snad v roce 1896. Do šafářova stavení ji v polovině 16. století nechal zazdít pan Znáta. Poté, kdy tuto i další budovy a též opevnění opravil, možná znovu postavil. Je málo pravděpodobné, že byla vzácná a památná deska pouze jistý čas osazena, např. na věži kostela. Pak vysekána a instalována na objekt v jiném prostoru. Dle záznamů byl součástí tvrze pivovar, lisovna s vinným sklepem. Vinohrady byly prý na Paní hoře. Pode dvorem pak rybník - Žabák. Pod ním další rozsáhlé jezero. Vodní plochy sloužily pravděpodobně k ochraně před nájezdy. Před tzv. filipojakubskou nocí, tedy poslední den v dubnu, byla tvrz v Uhřicích prodána. Psal se rok 1630. Majitelka Anna Salomena Podstatská, dcera Jana Kryštofa Jägera, ho přenechala Maxmiliánu z Liechtenštejna (1578-1643). V kupní smlouvě byla uvedena tvrz a ves. K tomu patřily stodoly, ovčírny, pivovar, vinohrad na Romenově, preschouz, pres i sklep. Dále toufarský dvůr a vinohrad, zvaný Zahrada. Liechtenštejnové pocházeli z Dolních Rakous; rod byl uváděn už v roce 1133. Jejich znak měl šest štítů. Uprostřed pak byl rodový erb. Nahoře vpravo slezská orlice, vlevo symptom vymřelého a spřízněného rodu Kueseringů. Dole potom symbol opavského vévodství a znak rietbergský. Uprostřed se nacházelo signum krnovského vévodství. Nad erbem byl rozvinut purpurový, hermelínem podšitý knížecí plášť. Nahoře ho zdobila šlechtická koruna. Na tvrzi nad vsí vládli Rackové za panování Zikmunda Lucemburského (1368-1437), Ladislava Pohrobka (1440-1457), Jiřího Poděbradského (1420-1471), Vladislava II. Jagellonského (1456-1516) a Ferdinanda I. Habsburského (1503-1564). Na tvrzi nad vsí vládli Rackové za panování Zikmunda Lucemburského (1368-1437), Ladislava Pohrobka (1440-1457), Jiřího Poděbradského (1420-1471), Vladislava II. Jagellonského (1456-1516) a Ferdinanda I. Habsburského (1503-1564).

Záhadná krypta

Pod dlažbou, uprostřed kostela, je kamenem přikrytý vchod do krypty. Je prý klenutá. Má půdorys čtverce, měří údajně čtyři metry. Skrývá tři rakve, dále zbytky kříže a růžence. Existuje záznam v kronice, pořízený Martinem Jandlem. Podle něho je na poklopu při vchodu do hrobky nápis: "Léta Páně 1545, v pátek po svaté Kunikundě, umřel urozený vladyka Jaroslav Racek z Mrdic a na Uhřicích. Jeho duši Pán Bůh rač milostiv býti." V druhé polovině roku 1419 vypukla husitská revoluce. V tomto neklidném čase Uhřice získal Václav Racek z Mrdic. Na Moravu se kališnický rod dostal z východních Čech. Jeho příslušníci mezi sebou nežili v lásce a svornosti. Prosluli jako stálí stěžovatelé a sudiči. Uhřický vladyka Václav např. už v roce 1417 žaloval příbuzného Jana Racka, pána nad Dambořicemi. Vinil ho, že mu neoprávněně drží ves Lhotu. Ta se nacházela v trati stejného názvu, na hranicích se Žarošicemi, východně od Janova dvora. Poprvé byla uváděna v roce 1351. V listinách se nalezla též zmínka z roku 1406; týkala se zemanky Kateřiny Soběšínové z Lhoty pod Uhercí (Uhřicemi). Mimohodem - jednalo o vdovu po Soběšínovi z Rožďálovic. Už v roce 1453 se ale v tomto prostoru nalézal dvůr shodou náhod též Václava Racka, ale z Dambořic. Ze soudů nevycházel ani Václavův nástupce Vaněk Racek. Panství se ujal v čase, kdy přes Moravu přecházela táborská a sirotčí vojska. Markrabství ohrožovali Uhři, Tataři a Turci. Kraj se zmítal v nepokojích. Mnohé vesnice zpustly, např. už vzpomínaná Lhota mezi Žarošicemi a Uhřicemi. Dlouhý spor Vaněk přitom vedl s tchýní Adličkou z Šenstrásu a z Násedlovic. Údajně mu zadržovala jeho dědictví po jeho ženě Kateřině. Nekonečnými neshodami dosáhl, že se mu dostalo podílu na násedlovickém zboží. Na sklonku 15. století převzal uhřický zemanský stolec další z Racků - Jiřík. Také on si liboval v rozepřích. Byl přitom nucen čelit četným žalobám. Na začátku roku 1500 např. vůči němu podal stížnost hodonínský Heralt Kuna z Kunštátu. Uhřický pán mu prý slíbil, že dva zlosyny, jistého Hojsu a Prčka, dopraví na zámek v Hodoníně. Protože tak neučinil, Heralt z Kunštátu ho žaloval. Rok poté vznesl pan Jiřík vůči abatyši Markétě a klášteru na Starém Brně obvinění. Podle něho si její lidé ze Žarošic v pusté vsi Lhotě přivlastnili jeho pozemky. Představená konventu naopak obvinila uhřického zemana, že ubil její dva poddané; ostatní prý nutil, aby pro něho robotovali. Jiřík Racek z Mrdic a Uhřic byl, podobně jako jeho předchůdci, vyznavačem kalicha. Zemřel v roce 1535. Jako první byl pohřben v kryptě kostela. V tom čase už měl chrám zhruba současnou podobu; věž a kněžiště byly propojeny lodí. V ní byla vyhloubena hrobka. Pravděpodobně už před tím, než do ní byl uložen první z rodu Racků - Jiřík.

Pověst - Turek zneuctil vzácnou sochu Madony

Jako mladý, byl zeman Jaroslav Racek svědkem, když v roce 1530 přepadli hordy tureckého Solimana II., Žarošice. Loupili, plenili, znásilňovali. Obec zapálili. Vůdce nájezdníků s tlupou špinavých a zarostlých mužů vstoupil též do kaple mariánského kláštera ve vinicích. S hořící dýmkou v ústech a tasenou šavlí se Turek ošklivě vyjadřoval o soše Staré Matky Boží. Před opatem, řeholníky i Jaroslavem. Nikdo tomu nezabránil. Ani on, syn urozeného vladyky. Ve strachu zahodil meč, a roztřásl se. Nereagoval na opatovu výzvu, aby zakročil. Vzpamatoval se prý až v okamžiku, kdy uviděl v očích Madony slzy. Turek v ten okamžik strašně zařval. Jaroslav nerozuměl slovům. Pouze pochopil, že vůdce hordy oslepl. Pohan ale místo výlevu zlosti, sklonil hlavu a hluboce se Staré Matce Boží poklonil. Přistoupil pak k opatovi kláštera a prosil, aby se za něho modlil, protože se chce stát křesťanem. Podle pověsti se prý usadil v jeskyni pod rezidencí, kde až do smrti žil jako poustevník. Mladý Racek se po výjevu odebral do sklepení, odkud vedla chodba na pohorek nad Uhřicemi. Když vyšel z podzemí, měl dojem, že slyší vzdálený hlas. Sděloval, že za patnáct let zemře, ale ani po smrti nenalezne klid. Poslední z rodu Racků na Uhřicích zemřel ze čtvrtka na pátek. Byl 4. den třetího měsíce roku 1545. Venku údajně řádila vichřice, po obloze letěly olověné mraky. Padal sníh, který střídal déšť. Do toho se ozývaly hromy. U úmrtního lože zemana Jaroslava se sešli nejbližší. Plebán držel hromnici, v místnosti byly rozžaty svíce. Ponocný oznámil půlnoc a Jaroslav vydechl naposled. V ten okamžik zhasla všechna světla. Tvrz se ponořila do tmy. V kvílení větru, jako by zazníval hlas. Nikdo jej nevnímal, protože byl určen pouze Jaroslavovi: Zklamal jsi, tvůj duch proto bude pět set let bloudit místy, kde jsi zhřešil. Vítr se utišil, hromobití ustalo. Plebán se modlil. Ostatní odešli do vedlejší místnosti. Začali mluvit o pohřbu. Zeman si přál být pochován u rezidence ve vinicích. Chtěl mít blízko k Staré Matce Boží Žarošské, aby prý mohl usilovat o její přímluvu. Bylo to výjimečné místo. V tomto prostoru byli pohřbeni významné osoby, např. vladykové z okolí i přední měšťané Brna a Hodonína. Poslední z rodu Racků na Uhřicích byl kališník. To ale nemělo vliv na to, kde mají být uloženy jeho tělesné pozůstatky. Také proto, že byl hluboce věřící člověk. Těšil se vážnosti u poddaných i u okolních zemanů. Vydžoval si plebána, který sloužil pobožnosti v uhřickém kostele. Poslední rozloučení se zemanem se uskutečnilo příští den. Když zapřáhli koně do vozu s rakví, strhla se znovu vichřice. Oblohu opět začaly prý křižovat blesky, koně se odmítali hnout z místa. Když konečně poslechli a smuteční povoz se rozjel, hrozilo, že se převrátí. Museli přejet po padacím mostě přes příkop naplněný vodou. Než na něj vjeli, zakročil plebán. Rozhodl, aby zeman Jaroslav byl pohřben vedle svého otce v kryptě kostela. Tak se i stalo. Proroctví se ale údajně vyplnilo. Vladyka Jaroslav nemá pokoje ani po smrti. Vždy na svátek svaté Kunikundy, který připadl na 4. březen, obchází místo, kde stála rezidence na Silničné. Vstane údajně o půl noci, odvalí kámen a vystoupí z krypty. Přesune se přes kopec nad Silničnou. Za hodinu se prý vrátí do hrobky. Tak tomu má být až do roku 204

Aktuální informace

Úřední tabule - nový dokument!

Návrh závěrečného účtu 2016

24.03.2017

nabídka zaměstnání

Firma Kellner CZ s.ro. Žarošice příjme ´do pracovního poměru pracovníky na následující pozice: obchodně technický zástupce pro výrobu bazénů, znalost německého jazyka nutná, středoškolské vzdělání tech. směru a administrativní pracovník ve skladu, znalost práce na PC, nabídka zkráceného prac. úvazku 20 hod týdně. inf. na tel. č. 602549798.

23.03.2017

nabídka kamenických prací

Firma Suchánek-Holub bude 25.3.2017 přijímat v době od 12:30 do 13:00 hod na místním hřbitově objednávky na různé kamenické práce, zdrží se za jakéhokoliv počasí.

23.03.2017

Úřední tabule - nový dokument!

oznámení o zveřejnění rozpočtových dokumentů DSOI Severovýchod

21.03.2017

Úřední tabule - nový dokument!

oznámení o zveřejnění rozpočtu DSO Žd.les a Politaví

21.03.2017